P. CARLO MONDIN

Homilie při pohřbu Otce Carla Mondina

- Biskup Vlastimil Kročil

Drazí bratři v kněžské službě, drahé sestry, drazí příbuzní Dona Carla, přítomní bratři a sestry, přátelé!

Při této mši svaté jsme se sešli, abychom se naposledy rozloučili s naším milovaným Donem Carlem, ale více než smuteční obřad bychom chtěli, aby tato chvíle byla zkušeností sdílení mezi nebem a zemí; chtěli bychom, aby to byla slavnost, protože Don Carlo je už tam, kam tolik toužil jít. V poslední době, když se ho ptali: "Otče, potřebujete něco?" on odpovídal: "Nebeský ráj!"

Tímto způsobem slavíme velký svátek, který se slaví v nebi při příchodu milovaného syna.

Vánoce právě uplynuly a ve svátek Zjevení Páně jsme uvažovali o tom, jak se mudrci vydali za světlem hvězdy vstříc Pánu. I pro mnohé z nás dobrý Pán Bůh poslal hvězdu, velkou a jasnou hvězdu, poslal ji k nám v osobě a díle našeho milovaného Dona Carla.

Velmi jasná hvězda, která mnohé osvítila, mnohé vedla, mnohé utěšila, mnohým poradila. Don Carlo nás přivedl k setkání s Kristem, k neformálnímu setkání, nikoli k rutinnímu setkání, ale k živému setkání, plodu intenzivního a hlubokého osobního zážitku.

Myslím, že si můžeme vzít slova svatého Pavla za svá a aplikovat je na Dona Carla: "Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Gal 2,20). Hluboká zkušenost s Kristem v jeho životě byla znamením jeho existence, pečetí jeho osoby, duší jeho apoštolátu.

Dobrotivost Otce, láska Syna, dílo Ducha Svatého, zformovali v Donu Carlovi kněze podle Srdce Kristova, který trpěl pro Krista, v Kristu a s Kristem.

Kněz, který se stal obětí, ve velké Oběti, velmi zvláštním způsobem při mši svaté: Don Carlo nesloužil pouze mši svatou, Don Carlo mši svatou žil.

Mši svatou vtělil do své osoby a učinil z ní střed svého života!

A náš Pán Ježíš objal Dona Carla se vší božskou něhou svého Srdce, přitáhl ho k ráně svého boku, aby byl jeho knězem utěšitelem, knězem napravujícím, knězem přímluvcem.

Don Carlo nás opustil v den Uvedení Páně do chrámu, kdy si připomínáme Marii a Josefa, kteří nebeskému Otci darovali své Dítě Ježíše, tedy na svátek zasvěceného života, svátek těch, kteří podle evangelních rad odevzdávají svůj život Bohu.

Ten, kdo byl obdařen láskou Kristovou a strávil svůj život pro zasvěcený život, přinesl Bohu sám sebe jako kající oběť zvláště za kněze, za zasvěcené osoby a za mnoho duší. Jeho odchod byl završením jeho každodenní oběti, obětující se Lásce. Skutečně významné datum k zpečetění jeho pozemského života a odchodu na věčnost!

Dnes jsme se tu shromáždili, abychom se znovu podívali a pozdravili naši jasnou hvězdu, která, jak věříme, svítí na obloze velmi jasně.

Don Carlo nás uvedl do vykupitelského a spasitelného tajemství kříže, do důvěry a synovského odevzdání se lásce Kristově, do něžné a synovské oddanosti k Panně Marii. Važme si tohoto jeho učení!

Jak můžeme nepamatovat na jeho lásku k Panně Marii, k jeho nebeské Matce? 

Kolik jen je poutí, které jsme s ním vykonali k uctění Panny Marie!

Kolik zážitků s ním! Každá svatyně, každé místo odkazující na Boží přítomnost, bylo pro něj jakoby překrásný drahokam, kterého bylo zapotřebí získat a zahrnout jej obdivem. Podnikl nespočet cest, aby se dostal na místa, kde se modlil, aby vyprosil od Boha požehnání a milosti.

Panna Maria ho držela ve svém Neposkvrněném a mateřském Srdci jako lilii z nebe a on ji vyjadřoval úctu prostým zvoláním: „Maminko!“. Děkujeme Nejsvětější Panně Marii za dar kněžství dona Carla!

Ale bohužel, jako vždy, ne všichni ho pochopili: kolik překážek musel překonat, aby byl věrný tajemství, které v sobě nosil! S trpělivostí vždy snášel mnohá nepochopení, příkazy a pokoření, vždy však s uctivostí a poslušností vůči Církvi.

S ním chceme vzpomenout také na Sestru Veroniku, která stejně jako prorokyně Anna, dlouho očekávala vytoužené setkání s knězem zcela zasvěceným Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Říkávala mu: Důstojnosti! Tak ho přijala ve svém domově v Bologni.

Nelze nevzpomenout ani na jeho bratra Silveria a jeho manželku Brunu, kteří celý svůj život zasvětili službě Donu Carlovi s naprostou láskou a oddaností.

Jít za Donem Carlem a setkat se s ním, znamenalo najít hlas útěchy, najít světlo na své vlastní cestě. Jeho domov bylo místem, kde se modlil v milované kapli Nejpokornější Matky Marie. Bylo to místo, kde jsme se také mohli vždy setkat u stolu stálé vstřícnosti v bratrském posezení a zažít dlouhé rozhovory o věcech duchovních, ale i o běžném životě.

V blízkosti Dona Carla jsme vždy našli rodinu a otcovské srdce.

Nejpokornější Matko Maria, Královno kněží, oroduj za nás!